Zkušenosti čtenářů

Napište nám svůj příběh a podělte se tak s ostatními čtenáři o své zkušenosti.


Vložit zkušenost/


 hledat  

Nalezeno 127 záznamů z celkového počtu 127, zobrazeny 71. - 80.

 1  2  3  4  5  6  7  [ 8 ]  9  10  11 

Lucy
25.9.2013
Když jsem se dozvěděla,že musím absolvovat kolonoskopii,dost jsem se bála,ale ukázalo se že veškeré mé obavy byly zbytečné.Byla jsem u pana doktora Novotného ve VFN v Praze 2. Chvíli jsem čekala na lůžku na anestezioložku,která mi zavedla kanylu pak jsem šla na sálek kde mi dali analgosedaci.pak už celé vyšetření proběhlo mlhavě,moc si nepamatuju.Bolst jsem necítila žádnou.Pak musíte ještě dvě hodiny ležet v dospávacím pokoji.Všichni se o mě moc hezky starali a cítila jsem se moc dobře.Tak žádnou paniku.O nic nejde a na vyšetření s úsměvem.:)

 
Lucy
25.9.2013
Když jsem se dozvěděla,že musím absolvovat kolonoskopii,dost jsem se bála,ale ukázalo se že veškeré mé obavy byly zbytečné.Byla jsem u pana doktora Novotného ve VFN v Praze 2. Chvíli jsem čekala na lůžku na anestezioložku,která mi zavedla kanylu pak jsem šla na sálek kde mi dali analgosedaci.pak už celé vyšetření proběhlo mlhavě,moc si nepamatuju.Bolst jsem necítila žádnou.Pak musíte ještě dvě hodiny ležet v dospávacím pokoji.Všichni se o mě moc hezky starali a cítila jsem se moc dobře.Tak žádnou paniku.O nic nejde a na vyšetření s úsměvem.:)

 
Lucy
25.9.2013
Když jsem se dozvěděla,že musím absolvovat kolonoskopii,dost jsem se bála,ale ukázalo se že veškeré mé obavy byly zbytečné.Byla jsem u pana doktora Novotného ve VFN v Praze 2. Chvíli jsem čekala na lůžku na anestezioložku,která mi zavedla kanylu pak jsem šla na sálek kde mi dali analgosedaci.pak už celé vyšetření proběhlo mlhavě,moc si nepamatuju.Bolst jsem necítila žádnou.Pak musíte ještě dvě hodiny ležet v dospávacím pokoji.Všichni se o mě moc hezky starali a cítila jsem se moc dobře.Tak žádnou paniku.O nic nejde a na vyšetření s úsměvem.:)

 
Jarka B.
4.9.2013
Tak tady čtu,jak u všech to byla procházka růžovým sadem.
U mne tedy ne.Zážitek je doteď ve mne,hledala jsem,kam ho napsat.
Před týdnem kolonoskopie v poliklinice Lípa Praha 13.
Sestra vstřícná,doktorka nikoliv,přišla,nepředstavila se,nic neřekla,šla hned na věc.Píchli mi injekci do žíly,lehká omámenost,ale to bylo tak vše.Bolest ve vyšších partiích hrozná,neúnosná.Žádala jsem o ukončení,opakovaně a nebylo mi vyhověno,jako bych byla nesvéprávná.Břicho cítím ještě dneska.
Tímto nechci rozhodně nikoho navádět,aby vyšetření odmítl.Ale vyberte si pečlivě pracoviště a doporučuji volit to,které používá silná anestetika.Pak to doopravdy prospíte.
Do Lípy mne nikdo již na toto vyšetření nedostane.

 
Eva D.
23.8.2013
Dobrý den,

byla jsem na kolonoskopii v zařízení v Praze 7. Musím říci, že nejen prostředí, ale chování celého personálu bylo naprosto super, prostředí je nesrovnatelné s nemocnicemi a poliklinikami, je to prosklená výšková budova a je to prostě skutečně jiný level. Byla jsem přijata o cca 10 minut dříve než jsem byla objednána, takže žádné čekání, máte k dispozici malou místnůstku s umyvadélkem a toaletou, tam si sundáte dolní svršek, oblečete jejich kraťásky s dírkou na zadku, takže se necítíte tak blbě jako když ležíte polonazí. Ještě předtím vyplníte formuláře formuláře v recepci a po konzultaci se sestrou se položíte na lehátko na bok, do ručky Vám napíchnou kanylu a až prohodíte pár vět s lékařem, napíchnou Vám uspávající injekci - tzv. analgosedaci. Jsem za to strašně vděčná, nepamatuji si vůbec NIC!! Probudila jsem se až na dospávacím pokoji. Absolutně žádné bolení břicha jako kdysi při rektoskopii, žádná nevolnost po analgosedaci, jen malinko ospalá jsem byla. Střeva mám prý krásná, takže já na tento zážitek vůbec nevzpomínám s hrůzou, ba naopak, s žádnými negativními pocity. I když jsem strach před výkonem trochu měla. Ale bylo dobře, že jsem si nedělala nervy zbytečně před výkonem. Říkala jsem si, že je dobře, že toto zařízení požaduje předoperační vyšetření (kr. obraz). Pro mě to byla taková záruka toho, že to s uspáním "myslí vážně". Rozhodně jsem neměla v úmyslu sledovat vše na obrazovce a být při vědomí. S lékaři jsem ale o tom nemluvila, tento postup je u nich standardní. Takže za sebe - toto zařízení opravdu doporučuji!

 
Ivca
28.7.2013
S gastroskopií mám tu nejlepší zkušenost,opravdu nic hrozného to není ani žádné pocity na dávení,apod.Ale každý to zřejmě prožívá jinak. Kolonoskopie-tu jsem prospala a nic si nepamatuji,dávají injekce na zklidnění, nejhorší pro mě bylo pití Fortransu, po tom se zvedá žaludek,ale existuje šetřící přípravek Picoprep,kterého se nepije tolik, ale je třeba vypít za den 4 l vody k tomuto projímadlu.Proto se ničeho nebojte!

 
Standa.
19.7.2013
Tak předně musím pochválit článek pana Jaromíra, který mě velmi pobavil a připoměl mi povídky Šimka a Grossmana. Vy by-jste měl psát, chlape ;-):-).

Byl jsem dnes i na té kolonografii, Dojmy? Fortrans včera také od 16.30 do 23.15, ale s džusem. Určitě je to pitnější. Dnes jsem se vlastním tělem seznámil s počítačovým tomografem Aquilion 64 firmy Toshiba. Je to podobné kolonoskopii, ale liší se to. Místo oblbovací injekce dostanete kanylu, kterou vám pouští do těla kontrastní látku. Pak vám pustí do vyprázdněných střev opatrně a po částech vzduch. Trochu mě šokovalo, že jsem si sám měl určit podle svého pocitu, zda ještě pumpovat střeva. Pocity divné, ale co se dalo dělat. Na slovo dost přišla odpověď, že tedy ještě trošku dají. Poloha na zádech, zasouvání do skenovacího prstence a střídání povelů- nedýchat, dýchat. Pak přišlo nemotorné otočení na břicho a vše se opakovalo. Najednou se do asi 15 minut ozval povel...Hotovo, běžte se obléci, záchody jsou vpředu na chodbě. Vůbec nechápu, proč tam nemají nějaký kohout pro odpuštění vzduchu ze střev. Zatímco z kolonoskopie jsem odcházel vypuštěný a fit. tady jsem byl jako balon a kanylu mi vytáhli až za 15 minut, na což jsem byl upozorněný. Omezení v pití a stravě na rozdíl od kolonoskopie nebyla po zákroku žádná, ale místo toho jsem se stejně dobré 2 hodiny trápil bolestí, než se nastartoval sám o sobě cyklus přirozeného odfuku. Pak již bylo dobře.

 
jaromír
19.7.2013
Kolonoskopie, aneb Cesta do hlubin mého já

Tak jsem se rozhodl na uherskobrodské poliklinice absolvovat kolonoskopické vyšetření. Ročně umítá v republice na 5000 lidí na rakovinu tlustého střeva, takže je mezi lidmi zejména pokročilejšího věku vyšetřováním co řešit.
Jde o důkladnou prohlídku tlustého střeva za účelem vyhledání případných patologických jevů, a to pomocí kamery umístěné v čele přístroje - endoskopu.
Vlastnímu vyšetření však musela předcházet jednodenní hladovka a čistící proces této části lidské trávicí soustavy.
Stal se u mě jakousi předehrou, na kterou, podobně jak jiní pacienti, hned tak nezapomenu.
Ono také dostat během odpoledních čtyř hodin do sebe 4 litry silného projímadla Fortransu, to by těžko zvládal i Schwarzenegger.
Vlastností přijímané tekutiny jsem však byl příjemně překvapen, nebyla pro mě až tak chuťově nepřijatelná.
Moje jazykové buňky ji vnímaly jako nasládlou, což zřejmě bylo dáno v ní avizovaným obsahem sacharinu.
První můj litr pozřeného projímadla přijal můj žaludek bez větších protestů, snad dokonce hrdlem pojímané tekutině i poděkoval.
Záhy na to však došlo k radikálnímu obratu. Reakce mého těla na další přísun jmenovitého laxativa připomínala odpich auta Formule1.
Následně jsem totiž strávil na toaletě mého domu v roli průtokového ohřívače několik hodin, předvídavě v těch prostorách zásoben odbornou literaturou.
Pokud jsem přece jenom z místnůstky na chvilku odvážně vyšel ven, vzápětí jsem se potkával sám se sebou.
Do těchto míst útěchy jsem se po každém pozřeném čtvrtlitru projímadla bleskově a s pokorou vracel.
Ještě štěstí, že jsem si nechal před měsícem u domu vyčistit septik…
Popoledni následujícího dne jsem se silně vyhladovělý a náladou nejistý odebral na místní polikliniku ke gastroenterologickému oddělení, kde mě čekal, alespoň podle mého očekávání, bolestný očistec zvaný kolonoskopie.
Nohy mě sotva do zdravotnického zařízení donesly. No, ono také předcházející hladovění s popisovaným čistěním střeva bylo něčím, co by asi zamávalo s každým z nás.
Jednoznačným důkazem výše uvedeného byl tříkilový úbytek mé tělesné váhy za pouhé dva dny.
Pln nejistoty a snad i strachu jsem usedl v čekárně před gastroenterologickou ordinací, ale než jsem se stačil trochu porozhlédnout, tak už z ní vycházela zdravotní sestřička a s úsměvem mě zvala dále.
Ještě ve dveřích jsem ji vylíčil problematiku mého hladového strádání během uplynulých dnů, úsměv z její tváře však ani poté nemizel.
Pak již události nabraly rychlý spád.
Byl jsem přítomným panem doktorem Šerclem informován o průběhu následujících minut a požádán o podpis dokumentu s uvedenými případnými riziky blížícího se zákroku.
Držel jsem v ruce propisku a hlavou mně v tu chvíli prolétla myšlenka, jestli jsem neměl předcházející den napsat závěť, co kdyby přece jenom…
Ale to už byla moje krátká úvaha přerušena pokynem sestřičky:
„Tak, pane Slavíček, a jdeme na to!
Odložte si spodní část oděvu a lehněte si na lůžku do polohy na levém boku s pokrčenými koleny!“
Neprodleně jsem tak učinil, přičemž jsem si v dané chvíli připadal jak v hrobě uložený „skrčenec“ lidu popelnicových polí.
Poloobnažený zadek jsem měl vystrčený na vše kolem, ale kupodivu jsem se nestyděl ani před sestřičkou. Má ho totiž každý z nás občas vystavený na světle božím.
Poprosil jsem pana doktora o injekci proti bolesti, už drahnou dobu totiž nevěřím svým hlasivkám.
Pár okamžiků na to se již hrot injekční jehly zanořil do jedné z mých loketních žil.
Bázlivě jsem se ještě stačil poohlédnout po interiéru ordinace, přičemž můj zrak nemohl neutkvět na opodál ještě v klidu odpočívající endoskop..
To že má přijít na návštěvu do mých útrob?
Pane Bože! To do mě, a úplně celé? To snad nemůže být pravda!
Vypadalo to jak půldruhametrová, v průměru téměř dvoucentimetrová gabunská zmije, stočená zatím ještě do klubíčka.
Ale to už se přičiněním pana doktora ve spolupráci se zdravotní sestrou začala probouzet a blížit se k mému vyústění.
Srdce se ve mně „zastavilo“, přístroj totiž nemá v široké laické veřejnosti úplně tu nejlepší pověst.
Ještě že bude pod bedlivým dohledem zkušeného pana doktora a milé sestřičky, utěšoval jsem se.
„Klidně ležte a zhluboka dýchejte!“ uslyšel jsem už tak nějak z dálky. Asi jsem byl už poněkud trochu pod vlivem injekce.
První pocitový vjem z příchozího endoskopu do mých vnitřností však nebyl úplně nejhorší.
Návštěva se zvědavě rozhlížela v koncové partií mého těla, přičemž to vypadalo, jako kdyby někoho nebo něco hledala.
Pak se opatrně vydala s mým bázlivým vnitřním svolením dále do nitra mých útrob..
Čekalo ji první překvapení, a sice za konečníkem esovitá smyčka zvaná mezi učenými sigmoideum...
V duchu jsem si říkal:
Tak tady bude s jejím průchodem problém, tady si křiknu.
„Pozor, pomalu, pomaloučku návštěvo, žádný spěch!“prosil jsem ji v duchu. Nerad bych nechal prostorem rozeznít své hlasivky, to by přece byla ostuda.
Pro jistotu jsem ale preventivně zaťal zuby.
Leč návštěva kupodivu „sekala“ dobrotu a v poklidu se sunula mým trávícím traktem zvolna dál.
„Zlatý“ pan doktor, měl situaci zcela pod kontrolou.
Vháněním vzduchu pomocí kompresoru za účelem zpřehlednění terénu však atmosféra v mém tlustém střevu přece jenom poněkud zhoustla.
S ní pak rostlo i napětí v okolních střevních stěnách, to však pro mě nebylo až tak velké překvapení.
Právě na nich se návštěva poohlížela nejvíc, a to hodně důkladně, a přitom si k tomu navíc ještě svítila, dareba jedna!
„No budiž, jsi zvědavá jako ostatně každá ženská,“ ostatně právě tento její průzkum je z hlediska výsledků šetření vysoce žádoucí.
Netrvalo dlouho a bylo mně jí naznačeno, že hodlá při své procházce mým tlustým střevem zabočit ostře doleva.
„Proč ne, ale chovej se, prosím, způsobně!“ moje oči se prosebně obrátily k lékaři, který joystickem návštěvu ovládal.
Návštěva jako kdyby na tomto místě klopýtla, ale hned si to rázně nasměrovala dál.
Že nemohla hned na první pokus najít cestu? No, ono taky v mém trávicím traktu čert aby se vyznal.
V jejím úsilí najít cestu jí hodně napomohla sestřička, a to masírováním mého břicha, což mně bylo docela příjemné. S povděkem jsem jí pohladil po ruce.
Návštěva zatím pomalu proklouzávala pod žaludkem, ve kterém bylo po hladovce minulých dnů snad vakuum.
Dala mně na vědomí, že chce vidět úplně vše, všechny ty eventuální obrazy na stěnách střeva visící.
Nemohl jsem jí to vymlouvat, pouze jsem si přál, aby se příliš dlouho v mém trávicím traktu nezdržovala.
Jako kdyby nebyl překvapením konec, znovu mně naznačovala, že bude muset změnit směr svého pohybu.
Tentokráte si usmyslela zamířit ke slepému střevu.
Vnímal jsem její pohyb už přece jenom zastřeně, přičemž jsem jen zřídka musel „zatajit“ dech.
Zaslechl jsem od pana doktora, že endoskop už nemá zájem dál pokračovat, že viděl, co chtěl, a konec konců, že musí spěchat zpátky na čerstvý vzduch.
Vzhledem k dosavadní pověsti přístroje nebyl jeho pobyt v mých střevních komnatách až tak nepříjemný, dalo se s ním docela dobře vyjít.
Choval se nadmíru citlivě, veden rukou zkušeného odborníka
Sledoval jsem probíhající popisované dění z povzdálí svým zrakem na monitoru. Zajímavý byl to pohled na moje tělo zevnitř, jen co je pravda.
Po vyklouznutí endoskopu z mého těla jsem od sestřičky dostal do příslušného otvoru trubičku pro uvolnění zadržovaných plynů, přičemž jsem si v ten okamžik připadal jak radiátor, který pravidelně v zimě odvzdušňuji.

Co říct na závěr? Kolonoskopie na brodské gastroenterologii je procesem, kterého se pacienti nemusí ani v nejmenším bát.
Je to především zásluhou pana doktora Jiřího Šercla a jeho zdravotní sestřičky. Jsou to profesionálové par excellence!
A jaké poselství tedy předat ohroženým skupinám obyvatel a zejména seniorům?
Tisíce zbytečně zmařených životů v loňském roce opomenutím preventivní prohlídky mluví samo za sebe.
Nebojte se takové prohlídky!
Běžte na kolonoskopií, běžte, dokud je čas!

Jaromír Slavíček slavicek.tenis@seznam.cz

 
Standa
11.7.2013
Zdravím a začnu tím nejdůležitějším. Kolonoskopii jsem sice absolvoval, ale doktor mi oznámil, že se dostal jen k apendixu a dále nešlo kameru pro sploštělost střeva a různá skroucení dostat. Nevím tedy, kolik mi toho vlastně prohlédl, byť to trvalo 50 minut, ale...Doporučil mi, abych se objednal na dovyšetření na CT- kolonografii. Jenže, to mi nedoporučuje moje lékařka. Důvody? Přišel jsem z preventivních důvodů, nemám žádné příznaky nějakých zdravotních problémů a hlavně ( a také to čtu) je tam ta vysoká dávka ozáření a ta kanyla mě také moc neinspiruje. Teď jsem sice objednaný na příští pátek, ale možná to tedy zruším. Nicméně nevím, co tedy do budoucna.
Fortransu se nebojte. Není potřeba ho vypít do čtyř hodin. Je to sice 8 půllitrů a i se šťávou to brzy ztratí půvab, ale nikdo vás nehoní, můžete přitom dělat jiné pohodlné věci a je vlastně pročištění zdravé. Začal jsem pít v 17 hodin po práci a končil jsem ve 23.15. Vlastní výkon v mém případě celkem šel. Jen jednou jsem si zařval a postěžoval. Doktor mi pak vysvětlil, že mi za to střevo nějak zatahal, když to asi skoušel dostat dál. To byla příšerná bolest, až se člověk orosil a neumím si ji dlouhodobě vůbec představit. Máte někdo zkušenost s podobným problémem, co výše uvádím? A jak jste to vyřešili? Díky.

 
Plesl
13.6.2013
Pokud budete absolvovat kolonoskopii v Panochově nemocnici v Turnově,tak zcela bez obav.MUrr Tomášek je velice ohleduplný a já,ačkoliv pln obav jsem celou procedůru prakticky prospal Snad dost nemié je vypití 4l projímadla,ale i to se dá zvládnout.Moc děkuji také milé setřičce,která ohleduplně se o mě starala.Děkuji ještě jednou za vše a přeji tomuto oddělení jen vše dobré.

 
Vyhledat odborníka - Databáze specialistů na onemocnění kolorektálním karcinomem Pečuji o blízkého s kolorektálním karcinomem

Poradna lékaře

 

dotaz: Dobrý den, jsem muž, je mi 21 let a měl bych dotaz ohledně mé stolice.

odpověď: Dobrý den, myslím si , že nádorem střev netrpíte. Změny stolice mohou být dány zmenou stravy, stresem, rozdílnám množstvím v příjmu tekutiny. To že, netrpíte průjmy, není krev ve stolici, občas je stolice normální délky a šíře, pak je nád ...

 
vstup do poradny
Kolonoskopie jako prevence Sebediagnostika - Otestujte se na rizika
 
 
Panenka
Medicínská databáze U Lékaře
 
Doporučujeme:  Křečové žíly